Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak vypadá náš běž den?

Ahoj, zdravíme všechny, kteří by chtěli vědět, jak vypadá den s rotníkem. Nebudu to však zobecňovat, ten můj bandita vám to sdě sám….

Budím paničku pravidelně s raním kuropěním. Když se začne rozednívat, tak  strčím hlavu do postele a fufkám, dokud panička nevstane. Většinou se nechám ještě chvilku podrbat, ale pak už honem ven.

Panička si kaž ráno navléká srst. Ti lidé to mají nějak divně zařízené,  vstanu a jdu, ale oni? Vysvléct noč srst, pak obléct procházkovou srst… Zdržování. Paničce to ještě zpříjemňuji neustálým připomínám, že už toho převlékání bylo dost. Snažím se pomáhat jak se . Aby to bylo rychlejší, přinesu  kalhoty, boty a čepici ke dveřím. Když už to konečně vypadá, že jdeme ven, tak se jde panička ještě venčit. Nevím, proč to dě doma, když  na procházce čas, ale zkoumám to, protože je to třeba přeznačkovat…

Konečně navlékáme obojek, samozřejmě se to neobejde bez reptání, že před chvílí už bylo dost pozdě, hodím do placu vrk, vrk, vrk, chytím vodítko a táhnu paničku ke dveřím. Je také divné, že  panička čtyři nohy a použí jen dvě. Myslím, že by se  šlo lépe po čtyřech, když zdoláváme schody. Čeká nás však ještě jedna překážka - zamčené dveře. Pravidelně se je snažím vyrazit hlavou, ale někdy to nevyjde.

Konečně jsme venku, zkontroluji kočky, rafnu vodítko a smyčím paničku k brance. Pravidelně nečekám až vůdce vyjde první, lepší je, paničku vytáhnout tak, že nestihne zavřít ani branku.

Dokud nedojdeme k vodě, kde mě panička pouští z vodítka, tak velice spěchám. Musím po cestě poštěkat rotvíka, který k nám chodí s paničkou hlídat. Moje panička mě vždy varuje, ať to nedělám, ale eňa eňa, no pudy jsou pudy.

U Ostravice probíhá procházka již klidným tempem, samozřejmě mě panička pustí, ale kontroluje kaž můj krok, abych si někde nepořezal packu, nebo někoho nevyděsil, či se nechtěl skamarádit s nějakým pejskem. Na poli si zopakujeme dobré vychování a najdu ček na stopě.

Takhle to vypadá, když  panička odpolední. Když  ranní, tak k vodě chodíme až odpoledne, to potkáváme více pejsků. Musím samozřejmě vrkat, že na procházky chodíme jen dvakrát denně, protože  jsem vždy připraven.

Když  panička ranní, tak mě venčí panička číslo dvě. S tou chodíme bohužel jen na zahradu, protože  strach, že bych ji někde shodil. Za to si dávám záležet a vytahuji ji z postele už v šest ráno. Třikrát se vracím domů pro nějakou hračku a paničku posílám pro piškoty. Když je nemá, tak ji strčím hlavu do kapsy a takhle to vydržím značně dlouho.

Když přijdeme z procházky, běžím pro hračku a dovádím na zahradě. Honím kočky, které přede mnou utíkají už jen ze zvyku. Pozdravím se s kamarádkami Eliškou a Čikitkou, šteknu na Marťu. Počkám, až jde paní s jezevčíkem a vyměníme si pár peprných poznámek. Panička pak oznámí, že jdeme domů, ale  vzdoruji ještě čtvrt hodiny. Před odchodem domů mě ještě jedna povinnost čeká, česání. Nesnáším to. Někdy demonstrativně před kartáčem unikám, jindy ho zakousnu, ale panička vítě (nechávám se uplatit piškotem) a prodělám poprocházkovou hygienu.

Když přijdu domů, panička mi myje nohy. Za piškot skočím i do dětské vany, aby mi panička umyla podvozek. Asistuji při přípravě jídla, až je miska prázdná, lehnu si. Po chvíli padnu na bok a už doopravdy odpočívám.

Vstávám kolem dvou. Počkám než panička jedna nebo druhá přijdou z práce a vypustí mě čurat. S paničkou číslo jedna jdeme na procházku a pak čekáme na paničku číslo dvě. Nebo s paničkou číslo dvě čekáme na paničku číslo jedna a ta mě bere na procházku.

ObrazekOdpolední procházka probíhá, jak ří panička, v civilizaci. Poznám to, protože bereme košík. Uděláme větší či menší kolečko, očmuchám značky a pozdravím se s kamarády.

Až přijdeme domů, vyberu si, které granule budou na večeři. Paničce přinesu kostičku z buvolí kůže a nechám se uspat. Vyžaduji pravidelné drbání. Zkusím zalehnout postýlku, ale tam je mi za chvilku horko. Přestěhuji se na svůj gauč a dobrou noc…

Chrr, ňuf, ňuf, chrrr...